Advent a Vánoce

Iz 64.1-4; Ž 80.1-7,17-19; 1K 1.3-9; Mk 13.24-37

Se svolením autorky přinášíme úryvek z knihy Ivany Noble "Po Božích stopách: teologie jako interpretace náboženské zkušenosti"(CDK, Brno, 2004). Autorka na zmíněné téma přednášela v listopadu 2005 na studijním setkání Coeny v Krouně.

Zpráva o konferenci v Domažlicích.

V důsledku ordinace žen a nyní i vysvěcení homosexuálně žijícího biskupa v USA opouštějí anglikánští věřící hojně svou církev, buď do nezávislých farností či diecézí, nebo k pravoslaví a římskému katolictví.

Stali jsme se v uplynulých dnech svědky posledních chvil dvou lidských životů. Sledovali jsme takřka „online“ dění kolem Američanky Terry Schiavové a krátce poté smrt papeže Jana Pavla II. Setkání těchto příběhů ve mně vzbudilo podobné pocity jako před lety podobně časově blízká smrt lady Diany a Matky Terezy.

Jen málokteré téma je v Evangelické církvi natolik poznamenané zmatkem a lidovou tvořivostí tak, jako téma ordinované služby. Ne vždy víme, co slova „ordinovaná služba“ znamenají. Jindy tušíme, že se to týká těch z nás, kdo byli při slavnosti ordinace, tedy modlitbou a vzkládáním rukou, uvedeni do duchovenského úřadu. Velmi málo se však promýšlí význam tohoto aktu, závaznost pro nositele ordinace a nezbytnost této služby pro církev. Snad pod vlivem hesla „volnost, rovnost a bratrství“ si myslíme, že svátosti může volně vysluhovat kdokoli, že všichni jsou si rovni a běda tomu, kdo by v rámci bratrského obecenství chtěl vykonávat autoritu.

Byla jedna z těch nocí, kdy by člověk nejraději zalezl někam do tepla, přikryl se a spal. Už odpoledne bylo chladno. A teď je o dobrých deset hodin později. Jemu to připadalo spíš jako deset dnů nebo deset let. Je až neuvěřitelné, že oni dva jdou stejnou cestou tutéž noc už podruhé. Vše se mu honilo hlavou.

volně podle H. Gollwitzera převedla J. Zbořilová