1. neděle postní C

Doba postní a 1. neděle postní

Nejvýstižnější charakteristikou čtyřicetidenní doby postní, která začíná Popeleční středou, je "příprava na Velikonoce" se všemi rovinami, které toto sousloví může zahrnovat - duchovní očista před slavností našeho vykoupení i rozjímání nad cenou, která byla za spásu zaplacena - utrpení a smrt Ježíše Krista. Zcela zvláštní význam měla tato příprava ve staré církvi v souvislosti se křtem - jednalo se o "finiš" katechumenátu těch, kdo měli být o velikonocích pokřtěni. Tyto svátostné konotace je vhodné si uvědomit a upozornit na ně liturgicky i tam, kde nejsou momentálně žádní křtěnci - je bohulibým zvykem na velikonoce alespoň obnovit křestní vyznání ("sliby") již pokřtěných a v tomto duchu duchovní přípravu vyjádřit.

Postní období zahrnuje 6 postních nedělí (respektive 5 + Květnou). I když jsou neděle jako obecné připomínky Kristova vzkříšení z počtu 40 dní vyňaty, jejich liturgie by měla odrážet kající charakter této doby - vypouští se zpěv Alleluja i velká doxologie (Gloria in excelsis).

Liturgická barva této i následujících nedělí je fialová (výjimku tvoří 4. neděle postní - Laetrare, kdy je možno použít barvy růžové). I jiná úprava liturgického prostoru by měla vyjadřovat ráz pokání - na některých místech se např. odstraňuje květinová výzdoba, nebo se alespoň nahrazuje rostlinami bez květů (tzn. jen zelenými).

Klíčovým textem první neděle postní je evangelium o pokušení Ježíše na poušti, v roce C Lk 4:1-13. Tradiční proprium je proto vystavěno celé na bázi textu Ž 91, textu, který v perikopě paradoxně cituje ďábel (uvádíme jen introitus, graduale a offertorium; text antifony k přijímání je stejný jako text offertoria a tractus Qui habitat - který se zpívá místo Alleluja, jež v postě odpadá - je také vystavěn na Ź 91:1-7.11-16). Tématem žalmu je Boží ochrana (ze stejného důvodu je součástí tradiční Modlitby před spaním v officiu), kterou však zcela jinak chápe Ježíš a jinak, v pokřivené podobě, o ní mluví pokušitel (srov. Mt 10:28 a Lk 12:4).

Liturgické texty

Introitus Invocabit me

Až mě bude volat, odpovím mu,
v soužení s ním budu,
ubráním ho, obdařím ho slávou,
dlouhých let dopřeji mu do sytosti (Ž 91:15.16a)

V: Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, *
přečká noc ve stínu Všemocného. (Ž 91:1)

Pozdrav

P: Ať je slovo Boží blízko vás,
ve vašich ústech i ve vašem srdci.
Ať zde vaše ústa vyznávají
že Ježíš je náš Pán a Spasitel.
Ať zde vzýváte jeho jméno
a jeho milost ať je s vámi se všemi.
S: I s tebou/s duchem tvým.

Pastýřský úvod do liturgie

Při svém křtu jsme (sami nebo prostřednictvím svých rodičů) řekli NE ďáblovi a jeho pokušením, předtím než jsme řekli ANO smlouvě lásky, kterou nám nabízí Bůh. Tak jsme se připojili k Ježíšovi a jeho NE Satanovi, který se jej pokoušel odvrátit od jeho poslání obnovit narušený vztah mezi Bohem a člověkem. Během postní doby jsme vyzýváni, abychom toto ANO a NE uvedli ve skutek.  Chceme být věrní Božímu povolání a poslání, podobně jako Ježíš? Chceme se připojit k jeho NE zlu a jeho ANO Bohu a bližnímu?

Kolekty

Pane Bože,
ty jsi vedl svůj lid pouští
a přivedl jsi jej do zaslíbené země.
Veď nás i dnes,
abychom následovali tvého Syna
a mohli bezpečně kráčet pouští tohoto světa
k životu, který můžeš dát jen ty sám
skrze Krista, našeho Spasitele a Pána,
který žije a vládne s tebou a Duchem svatým
jako jeden Bůh nyní i navěky.
nebo

Pane,
který jsi pro nás učinil
čtyřicet dní a čtyřicet nocí postu:
dej nám milost takového odříkání,
aby se naše tělo podřídilo Duchu
a my mohli být vždy poslušni
tvých božských nařízení
ke spravedlnosti a pravé svatosti
pro tvoji čest a slávu,
který žiješ a kraluješ s Otcem a Duchem svatým
jako jeden Bůh bez konce na věky.

nebo

Otče,
prostřednictvím čtyřicetidenního postu
nám pomoz pochopit význam
smrti a vzkříšení svého Syna
a nauč nás odrážet jej v našem životě.
Dej to skrze něho - Ježíše Krista, našeho Pána,
který žije a vládne s tebou a Duchem svatým
po všechny věky věků.

nebo

Bože, který nám chceš být blízko,
vedeš nás spolu se svým Synem Ježíšem
na poušť otázek a zkoušek,
abys mohl mluvit k našemu srdci
a přivést nás zpátky k sobě v láskyplné důvěře.
Otevři naše oči, naši mysl i naše srdce,
abychom mohli odmítnout všecho,
co nás svádí z cesty
a hledali tebe a tvé plány
které máš s námi i s celým světem.
Ať nám tvůj Duch dává smýšlení, jaké měl Ježíš.
abychom se ptali po tvé vůli ve všem, co děláme
a sloužili ti ve svých bratrech a sestrách.
O to prosíme skrze Krista, našeho Pána.

Graduale Angelis suis

Svým andělům vydal o tobě příkaz,
aby tě chránili na všech tvých cestách.
V: Na rukou tě budou nosit, *
aby sis o kámen nohu neporanil. (Ž 91:11.12)

Přímluvná modlitba

Pane Ježíši,
ty jsi nakrmil hladový zástup,
ale sám sebe jsi zázračně nasytit odmítl.
Prosíme tě za ty, kdo žijí v nedostatku a bídě.
Přetvářej i naše srdce,
ať se s nimi umíme rozdělit o tvé dary.
Kriste uslyš nás.
S: Kriste vyslyš nás.

Pane Ježíši,
ty jsi k sobě přitahoval lidi
slovem života a příkladem lásky,
ale odmítl jsi jim imponovat výsadami Syna Božího.
Prosíme tě za tvoji Církev, ať ani ona nezpyšní
a ať nekáže jiné evangelium než o Tvém kříži.
Kriste uslyš nás.
S: Kriste vyslyš nás.

Pane Ježíši Kriste,
ty jsi Pánem a Králem, ale jsi jím v pokoře a oběti.
Prosíme tě za ty, kdo spravují věci veřejné,
ať nepodlehnou pokušení
klanět se falešnému bohu moci a peněz,
ale ve svém postavení slouží druhým
k prospěchu všech.
Kriste uslyš nás.
S: Kriste vyslyš nás.

Pane Ježíši,
ty jsi jiné zachránil, ale sám sebe ne,
a zemřel jsi na kříži od všech opuštěn.
Prosíme tě za ty, kteří trpí a umírají
v beznaději a zoufalství.
Ukaž jim svou lásku
a dej jim víru v budoucnost.
Kriste uslyš nás.
S: Kriste vyslyš nás.

Antifona k přípravě stolu Páně Scapulis suis

 Přikryje tě svými perutěmi,
pod jeho křídly máš útočiště;
pavézou a krytem je ti jeho věrnost (Ž 91:4)

Modlitba nad eucharistickými dary

Bože, náš živiteli,
sytíš nás nejen samým chlebem,
ale i slovy milosti a života.
Požehnej nás, i tyto dary
které jsme příjali z tvé štědrosti
skrze Krista, našeho Pána.

Preface

Je vskutku správné, naše povinnost a naše radost
že ti můžeme ve všech časech a na všech místech
vzdávat díky a chválit tě,
všemohoucí a milosrdný Bože,
skrze našeho Spasitele Ježíše Krista.

Povoláváš svůj lid, aby očistil své srdce
a připravil se s radostí na velikonoční svátky,
Dej, abychom, obnoveni vodou křtu
mohli vstoupit do plnosti tvé slávy.

A tak, se všemi sbory andělů,
se všemi věřícími v každé době a na každém místě
chválíme tvé jméno a připojujeme se k jejich nekončící písni:
Svatý, svatý, ...
nebo

Otče, všemohoucí věčný Bože,
vždy a na každém místě ti chceme vzdávat díky
skrze tvého Syna, Ježíše Krista.

Svým čtyřicetidenním postem
nám dal tuto svatou dobou sebezáporu
a odmítnutím ďáblových pokušení
nás učil bojovat se skrytou zkaženosti zla
abychom mohli sdílet
jeho velikonoční večeři v čistotě srdce
dokud nepřijdeme k jejímu naplnění
v zaslíbené nebeské vlasti.

Nyní se připojujeme k andělům a svatým,
kteří zpívají nekončící píseň chvály:
Svatý, svatý...

Modlitba po přijímání (postcommunio)

Soucitný Bože,
nasytil jsi nás nebeským chlebem.
Udržuj nás při našem postním putování
aby byl náš půst hladem po spravedlnosti
naše almužna tvořením pokoje
a naše modlitba písní vděčných srdcí
skrze Krista, našeho Pána.

Hudební složka bohoslužeb

• Evangelický zpěvník nabízí celý oddíl 308-332 "pašijových písní", většinou použitelných až v závěru postu (Svatý týden), některé však lze užít i tuto neděli - jedná se zejména o píseň 311 Kristus příklad pokory, tradičně jako celek přisuzovanou br. Lukáši Pražskému, ačkoliv nápěv pochází z utrakvistického prostředí, pravděpodobně od Miřínského. V EZ je (dle mého ke své škodě) "obohacena" o dodatečný doxologický přívěšek, pocházející z jiného (pozdějšího) stylového období. S tématem zápasu s ďáblem volně souvisí i píseň 314 Pán Kristus, Syn Boží věčný, vybavená v EZ novým nápěvem P. Ebena (původní je k vidění např. v Evančickém kancionálu). Disonantní krok zvětšené kvarty v nápěvu je srozumitelný bohužel pouze tomu, kdo ví, že ve středověké hudební teorii byl tento interval nazýván diabolus in musica ("ďábel v hudbě") - kvůli intonační obtížnosti je otázkou, zda tato hudební hračka není poněkud samoúčelná a píseň by neměla být vybavena jiným nápěvem. K eucharistii bych doporučoval píseň 490 Nuž všichni, kdo jste žízniví.
• Mešní zpěvy ke vstupu nabízejí zmíněnou píseň Kristus příklad pokory (EZ 311) před evangeliem pak Kristus, Pán nebe, země z Jistebnického kancionálu (tematicky evangeliu nejbližší). K communiu pak Soudce všeho světa Bože (DEZ 690), která je sice po mém soudu pro tuto neděli vhodná, ne však na tomto místě.
• V lutherské tradici se nabízí jako "písně týdne" související s tématem EG 362 Ein' feste Burg (č. "Hrad přepevný", EZ 189) nebo EG 347 Ach bleib mit deiner Gnade (č. "Ach zůstaň svou milostí", EZ 421). J. S. Bach k této neděli žádnou kantátu nenapsal, jelikož po všech 5 postních nedělí trval tempus clausum, kdy se v kostelích neuváděla figurální hudba (Kantáta BWV 80 Ein feste Burg byla napsána pro Den reformace a svým charakterem není vhodná pro postní dobu).
• Z "generačních žánrů" textově "pasuje" např. spitituál Say no to Devil (momentálně nevím o žádném českém překladu vyjma zpolitizovaných Karáskových, Svítá 296) nebo písně ze Svítá 37 (Čest dej),  207 (Pokušení sv. Antonína), 265 (Postil se tě Pán Bůh), 327 (De profundis), 349 (Uhni se stranou) aj., ne všechny jsou však vhodné k liturgii. Ze zpěvů Taizé např. Behüte mich Gott, Bleib mit deiner Gnade, Bonum est confidere, Před tebou, Nada te turbe, Seigneur, tu gardes mon âme apod.
• V některých tradicích je zvykem držet při liturgii v postě (podobně jako v adventě) tempus clausum, kdy se omezují také některé hudební výrazové prostředky - například neužívat pléna varhan, omezit efektní figurální a nástrojovou hudbu. Tam kde je zvykem zahajovat či zakončovat bohoslužby bouřlivým varhanním preludiem, je vhodné je po dobu trvání postu nahradit střídmější hudbou (např. chorálovými předehrami na motivy postních či pašijových písní).