Confiteor podle Desatera

Autor:
Vytvořeno:

Rozšířený úkon pokání podle Desatera přikázání (vhodné např. na zvláštní kající bohoslužby). Námět na mezistupeň mezi osobní zpovědí a příliš obecným vyznáním vin k bohoslužbě, lze použít i jako soukromou meditaci či zrcadlo ke zpytování svědomí.

1. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
 
Vyznáváme, Pane, že v našem životě vždycky nehraješ tu nejdůležitější roli, že často jdeme za falešnými bohy peněz, úspěchu a prestiže, že se necháváme vést tím, co nás zotročuje a ne Tebou, který vysvobozuješ. K tobě voláme:
Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.
 
2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.
 
Vyznáváme, Pane, že si vytváříme tvé falešné obrazy, do kterých si promítáme své vlastní představy a touhy – boha jako automat na štěstí, boha-zlého policajta a jiné znetvořeniny. Vyznáváme, že tyto falešné obrazy předkládáme i druhým, a tak se podílíme na tom, že je mnoho lidí daleko od Tebe, Boha tak jiného a přece tak blízkého, Boha lásky. K tobě voláme:
Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.
 
3. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
 
Vyznáváme, Pane, že tvé jméno často zneužíváme k marným věcem – k pokrytecké zbožnosti, k moralizování a odsuzování druhých, jako výchovný klacek tam, kde selhává naše vlastní autorita. K tobě voláme:
Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.
 
4. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.
 
Vyznáváme, Pane, že si ve svém životě na Tebe často neumíme udělat čas, že s ním nehospodaříme tak, aby v něm zbylo místo nejen pro Tebe, ale mnohdy ani pro blízké lidi; že nedopřáváme oddechu ani sobě, ani druhým. K tobě voláme:
Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.
 
5. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
 
Předkládáme Ti, Pane, i situaci v našich rodinách, kde se také věci často nedějí podle Tvé vůle. Vyznáváme, že selháváme jako děti ve vztahu ke svým rodičům, ale i jako rodiče ve vztahu ke svým dětem, a tak se vzájemně odcizujeme. K tobě voláme:
Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.
 
6. Nezabiješ.
 
Vyznáváme, Pane, že jsme často nechali slunce zapadnout nad svým hněvem a živili v sobě hořkost, zášť nebo nenávist vůči druhému člověku. Vyznáváme, že jsme se mstili a druhé zranili nejen fyzicky, ale třeba i jen slovem nebo projevem nezájmu či přezírání. K tobě voláme:
Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.
 
7. Nezcizoložíš.
 
Vyznáváme, Pane, že jsme dopustili, aby touhy našeho těla ohrožovaly nebo narušovaly naše nebo cizí partnerské a manželské vztahy, že společnou cestu životem opouštíme nejen skutkem, ale třeba i jen myšlenkou, pohledem, slovními narážkami. Vyznáváme, že Tvůj dar sexuality často neužíváme způsobem, který je ke cti Božích dětí. K tobě voláme:
Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.
 
8. Nepokradeš.
 
Vyznáváme, Pane, že si bereme a přivlastňujeme i to co nám nepatří, a to nejen hmotné věci, ale i cizí myšlenky, práci a zásluhy; že druhé okrádáme nejen o majetek, ale i o čas, o svobodu rozhodnout se, o lásku. K tobě voláme:
Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.

9. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.

Vyznáváme ti, Pane, také to, že často lžeme a úmyslně říkáme nepravdu – ze zbabělosti, ze msty, ze snahy získat výhodu. Vyznáváme, že pomlouváme druhé, ale sami sebe pokrytecky děláme lepšími než doopravdy jsme. K tobě voláme:
Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.

10. Nebudeš dychtit po ničem, co patří tvému bližnímu.

Vyznáváme, Pane, nakonec i to, že se neumíme radovat ze štěstí nebo obdarování svých bližních, ale místo toho závidíme, někdy i zcela nesmyslně; vyznáváme, že závist necháme, aby otrávila naši duši a vedla nás ke zlým myšlenkám, slovům i činům včetně těch, které jsme Ti vyznali. K tobě voláme:
Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.