ELW a liturgické jubileum ELCA

Církevní rada Evangelické lutherské církve v Americe (The Church Council of ELCA, obdoba synodní rady ČCE) na své schůzi 14.-16. 4. 2007 doporučila Celocírkevnímu shromáždění (Churchwide Assembly, obdoba synodu, schází se každý druhý rok), aby na svém zasedání 6.-11. 8. 2007 stvrdil obnovné úsilí na poli liturgie, jehož plodem je právě zmíněná agenda Evangelical Lutheran Worship (ELW).

Agenda ELW vyšla v říjnu r. 2006 jako jeden z výstupů Renewing Worship, pětiletého obnovného liturgického programu (2001-2006), který společně realizovaly pětimilionová ELCA a menší Evangelická lutherská církev v Kanadě (ELCIC). Uvedení agendy do "ostrého" nasazení se američtí luteráni chystají oslavit ve velkém stylu Bohoslužebným jubileem 3. - 6. 8. 2007 v Chicagu, třemi dny bohoslužeb, přednášek, workshopů a dalších doprovodných akcí, v jejichž středu je prezentace nové agendy a výsledků obnovného programu.

Agenda obsahuje řadu liturgických materiálů, které odrážejí jak lutherské liturgické dědictví, tak současné ekumenické i multikulturní impulsy. V centru je 10 pořadů slavení eucharistie (3 ze starší agendy Lutheran Book of Worship, 7 nových, inspirovaných zejména v hudební složce hispánskou a afroamerickou kulturou, současnými směry vážné i populární hudby i notoricky známými melodiemi - Beethovenovou "Ódou na radost" apod.), propria liturgického roku podle Ekumenického lekcionáře, Denní modlitba církve a řada "příležitostných pořadů". Vydání "do lavice" (pew edition, pro účastníky bohoslužeb) obsahuje vedle bohoslužebných pořadů také 150 žalmů a 700 písní, takže za 20 dolarů věřící dostane v jednom bohoslužebnou knihu, lekcionář, žaltář a zpěvník.

ELW zatím vzbuzuje nadšené přijetí, ale i kritické ohlasy, zejména z prostředí konzervativní opozice v ELCA sdružené především kolem iniciativy WordAlone a blízké konfesionalistickým lutherským církvím Missourského a Wisconsinského synodu. Konzervativci nové bohoslužebné knize vytýkají zejména inklusivismus (např. nahrazování mužských zájmen odkazujících na Boha genderově neutrálními zájmeny vztažnými), což připisují vlivu feministické teologie a atmosféře přehnané "politické korektnosti" v USA a spatřují v tom hrozbu zejména pro klasické trojiční učení (vyznání Otce, Syna a Ducha svatého). Nelíbí se jim ani zásahy do tradičních textů Apoštolského a Nicejského vyznání (vedle zmíněného inklusivismu např. také náhrada článku sestoupil do pekel textem "sestoupil k mrtvým" v Apostolicu nebo vypuštění Filioque z Nicaena). Nechybějí pochopitelně ani výtky týkající se přílišné otevřenosti jiným křesťanským tradicím (zejména vlivu episkopálního anglikanismu, ve kterém vidí nebezpečí průsaku "katolizujicích" tendencí). Konfesionalističtí luteráni se pochopitelně také neomezují jen na kritiku, ale připravují i "konkurenční" materiály, např. agendu Lutheran Service Book nebo zpěvník Reclaim.

Přes všechny kritické výtky (z nichž některé je jistě třeba brát vážně) je však třeba uznat, že se během pěti let podařilo americkým a kanadským luteránům připravit liturgickou knihu pro potřeby církve 21. století. Agendy a zpěvníky jsou sice vždy jen věci časové, přesto tvoří významný faktor podílející se na formování kolektivní paměti při předávání víry.