Nejsvětější Srdce Ježíšovo A

Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha; tebe si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země, abys byl jeho lidem, zvláštním vlastnictvím. Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu. Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z rukou faraóna, krále egyptského. Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání. Avšak tomu, kdo ho nenávidí, odplácí přímo a uvrhne ho do záhuby. Nebude odkládat; tomu, kdo ho nenávidí, odplatí přímo. Proto bedlivě dbej na přikázání, nařízení a práva, která ti dnes přikazuji dodržovat.

Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!
On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,
vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,
po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.
Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným.
Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky.
Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;
nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.
Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.
Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;
jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.
Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.
Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;
sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.
Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů,
s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je.
Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí.
Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!
Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli!
Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu!
Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.
Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu.
Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru.
Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy.
Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy.
Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody;
pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem.
Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.
Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi.
Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou.
Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň.
Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech.
Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.
Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb.
Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.
Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil.
A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp.
Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany.
Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit.
Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří;
lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy.
Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku.
Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera.
Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.
Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých,
plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl.
A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm;
rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.
Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.
Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.
Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla.
Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich.
Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu.
Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost.
Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.
Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky,
zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech,
honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina!
Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně.
Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst,
potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení!
Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi.
Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení.
Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi,
stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou:
„Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!“
Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty.
Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu.
On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále:
„Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“
Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil,
vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví.
Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal,
až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila.
Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil.
Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění,
aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce.
Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem.
Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky,
jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky.
Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil.
Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi.
Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu.
Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout.
V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat.
Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři.
Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi.
Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy.
Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu.
Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí.
Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly.
Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl.
Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl.
Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci.
Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil.
Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji.
Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka.
Vyvedl svůj lid - a veselili se, svoje vyvolené - a plesali.
Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi,
aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.
Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm?
Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě.
Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž svůj lid zahrnuješ, navštiv mě svou spásou,
abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil.
Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli.
Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém.
On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu.
Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští.
Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z rukou nepřítele.
Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden.
Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále.
Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn.
Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji.
On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi.
V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý;
tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek.
Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen.
Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle,
zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce.
Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci,
v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře.
Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení.
Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu,
žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli.
Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout,
že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí.
Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model.
Svým jednáním uráželi Hospodina, proto je postihla pohroma.
Povstal Pinchas k vykonání soudu, pohroma se zastavila;
bylo mu to připočteno jako spravedlnost až navěky, do všech pokolení.
U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš,
neboť se vzepřeli jeho duchu, jeho rty pronesly nerozvážnost.
Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil,
smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony.
Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou;
obětovali své syny a své dcery běsům.
Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi.
Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost.
Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil,
vydal je do rukou pronárodů, vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti.
Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí.
Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli.
On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování,
kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit.
Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí.
Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem.
Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: „Amen.“ Haleluja.
Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka,
které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře.
Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli.
Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí.
A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně:
sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla.
Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí.
Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení,
neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího.
Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc.
A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:
vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta.
Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil.
Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni.
Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti.
A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:
seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.
Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích.
Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách,
spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině.
Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití.
Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu.
V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích.
A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně:
utišil tu bouři, ztichlo vlnobití.
Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli.
Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí!
Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry,
v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí.
Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla.
Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží.
Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou.
Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo.
Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí,
když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot.
Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi jeho lidu rozmnožil jak ovce.
Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa.
Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!
Píseň, žalm Davidův.
Mé srdce je připraveno, Bože, budu zpívat, prozpěvovat žalmy, rovněž moje sláva!
Probuď se už, citaro a harfo, ať jitřenku vzbudím.
Hospodine, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy;
vždyť tvé milosrdenství nad nebe sahá, až do mraků tvoje věrnost.
Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!
Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz mi!

Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa. Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.

V ten čas řekl Ježíš: „Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“