4. leden A

Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, midjánského kněze. Jednou vedl ovce až za step a přišel k Boží hoře, k Chorébu. Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. Řekl si: „Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří.“ Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ Odpověděl: „Tu jsem.“ Řekl: „Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“

Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu,
aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva.
Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost.
Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele.
Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení.
Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi.
V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc.
A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země.
Divá sběř se před ním bude krčit, prach budou lízat jeho nepřátelé.
Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby.
Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka.
Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život.
Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocená.
Ať je živ! Budou mu dávat zlato z Šeby, ustavičně se za něj modlit, žehnat mu neustále.
Země bude oplývat obilím, jež se bude vlnit i po vrcholech hor, jeho klasy budou jako libanónské cedry, obyvatelé měst pokvetou jak bylina země.
Jeho jméno bude věčné, dokud potrvá slunce, poroste jeho jméno. Budou si jím žehnat, všechny národy ho budou blahoslavit.
Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy.
Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Amen, amen.
Končí modlitby Davida, syna Jišajova.

Mojžíšovi rodiče věřili, a proto svého syna tři měsíce po narození ukrývali; viděli, že je to vyvolené dítě, a nezalekli se královského rozkazu. Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odepřel nazývat se synem faraónovy dcery. Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu; a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě. Věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem; zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl. Věřil, a proto ustanovil hod beránka a dal pokropit dveře jeho krví, aby se zhoubce nemohl dotknout prvorozených. Izraelští věřili, a proto prošli Rudým mořem jako po suché zemi, ale když se o to pokusili Egypťané, pohltily je vlny. Izraelští věřili, a proto před nimi padly hradby Jericha, když je obcházeli po sedm dní. Nevěstka Rachab věřila, a proto přátelsky přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími.