středa 6. týdne po Zjevení Páně A
Ekumenický lekcionář (RCL)
První čtení - Př 2:1-15
Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru,
abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti,
jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost,
budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech,
tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.
Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.
Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně,
chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.
Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.
Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši.
Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.
Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví,
před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách,
kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi,
jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku.
Mezizpěv - Ž 119:9-16
Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.
Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.
Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.
Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.
Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.
O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.
Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.
Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.
Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.
Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.
Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.
O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.
Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.
Evangelium - Mt 19:1-12
Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do krajin judských za Jordán.
Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil.
Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“
Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?
A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘;
takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
Namítnou mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“
Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.
Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“
Učedníci mu řekli: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“
On jim odpověděl: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je dáno.
Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“