pondělí 33. týdne v mezidobí C

I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Lidský synu, tvým bratřím, mužům z tvého příbuzenstva a celému domu izraelskému říkají obyvatelé Jeruzaléma: ‚Zůstaňte si daleko od Hospodina! Tato země byla dána do vlastnictví nám.‘ Proto řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Ano, vzdálil jsem je mezi pronárody a rozptýlil po zemích; avšak v zemích, do nichž přišli, jsem se jim stal na ten krátký čas svatyní. Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Shromáždním vás z pronárodů, posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou. Přijdou tam a odstraní z ní všechny její ohyzdné a ohavné modly. A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem. Ale cestu těch, jejichž srdce se drží ohyzdných a ohavných model, uvalím na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.“ Tu zvedli cherubové křídla a kola se vznesla spolu s nimi a sláva Boha Izraele byla nahoře nad nimi. Pak se Hospodinova sláva, která byla nad středem města, vznesla a stanula nad horou na východ od města. A duch mě zvedl a přenesl do Kaldejska k přesídlencům. Stalo se tak ve vidění mocí ducha Božího; a vidění, jež jsem měl, se ode mne vzneslo. I sdělil jsem přesídlencům všechno, co mi Hospodin ukázal.

Žalm Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám!
Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť.
Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku,
nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci.
Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, je to pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit.
Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova.
Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti.
K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti,
ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností!
Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu!

Místo bronzu přinesu zlato a místo železa přinesu stříbro, místo dřeva bronz a místo kamení železo. Za dohlížitele ti dám pokoj a za poháněče spravedlnost. Nikdy už nebude slýcháno o násilí ve tvé zemi, o zhoubě a zkáze na tvém území. Své hradby budeš nazývat ‚Spása‘ a své brány ‚Chvála‘. Už nebudeš mít slunce za světlo dne, ani jas měsíce ti nebude svítit. Hospodin ti bude světlem věčným, tvůj Bůh tvou oslavou. Tvé slunce nikdy nezapadne, tvůj měsíc nebude ubývat, neboť Hospodin ti bude světlem věčným. Dny tvého smutku skončily. Tvůj lid, všichni budou spravedliví, navěky obdrží do vlastnictví zemi, oni, výhonek z mé sadby, dílo mých rukou k mé oslavě. Z nejmenšího jich bude tisíc, z nejnepatrnějšího mocný národ. Já jsem Hospodin, vykonám to spěšně, v pravý čas.“

Pro předního zpěváka. Za doprovodu strunných nástrojů. Žalm pro Asafa. Píseň.
V judské zemi je znám Bůh, má velké jméno v Izraeli.
V Šálemu je jeho stánek, jeho obydlí je na Sijónu.
Roztříštil tam střely ohnivé i s lukem, štíty, meče, válku.
Vznešený, jak jasně záříš nad horami rozsápaných!
Zarputilci za kořist ti padli, dřímají svůj sen; všem válečníkům ochrnuly ruce.
Pohrozils, Jákobův Bože, a mrákota obestřela válečné vozy i koně.
Ty vzbuzuješ bázeň. Kdo před tebou obstojí, když vzplaneš hněvem?
Svou při jsi vyhlásil z nebe. Země žila hned v bázni a v míru,
když Bůh povstal k soudu pro záchranu všech pokorných v zemi.
Rozhořčením stíháš lidi a je ti to k chvále, po svém rozhořčení opášeš se pozůstatkem lidu.
Učiňte slib a splňte jej Hospodinu, svému Bohu! Všichni kolem něho ať přinesou poctu tomu, jenž vzbuzuje bázeň,
tomu, který krotí ducha vojevůdců a vzbuzuje bázeň v králích země.

Proto zanechte lži a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním‘, vždyť jste údy téhož těla. ‚Hněváte-li se, nehřešte.‘ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu. Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými. Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.