čtvrtek 30. týdne v mezidobí C

Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení. Hospodinu je ohavností cesta svévolníka, ale miluje toho, kdo následuje spravedlnost. Tvrdý trest postihne toho, kdo opouští stezku, kdo domluvy nenávidí, zemře. I podsvětí, říše zkázy, je na očích Hospodinu, tím spíše srdce synů lidských. Stezka života vede prozíravého vzhůru, aby unikl podsvětí dole. Hospodin strhne dům pyšných, kdežto mezníky vdovy vytyčuje. Zlé plány jsou Hospodinu ohavností, kdežto vlídná řeč je čistá. Kdo se žene za ziskem, rozvrací svůj dům, kdežto kdo o dary nestojí, bude živ. Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět, kdežto ústa svévolníků chrlí samou zlobu. Hospodin je daleko od svévolníků, kdežto modlitbu spravedlivých vyslýchá. Zářivý pohled vlévá do srdce radost, dobrá zpráva vzpružuje kosti. Ucho, které poslouchá životodárné domluvy, bude přebývat mezi moudrými. Kdo se vyhýbá trestu, neváží si vlastního života, kdežto kdo domluvy poslouchá, získává rozum. Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora.

Davidův; poučující. Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.
Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti.
Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal.
Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru.
Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.
Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne.
Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem.

„Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy splním to dobré slovo, které jsem vyhlásil o domě Izraelově a o domě Judově. V oněch dnech a v onen čas způsobím, aby Davidovi vyrašil výhonek spravedlivý, a ten bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. V oněch dnech dojde Judsko spásy, Jeruzalém bude přebývat v bezpečí a takto jej nazvou: ‚Hospodin - naše spravedlnost.‘ Toto praví Hospodin: Nebude vyhlazen Davidovi následník na trůnu Izraelova domu. Ani lévijským kněžím nebude vyhlazen přede mnou ten, kdo by přinášel oběti zápalné, v dým obracel oběť přídavnou a po všechny dny připravoval obětní hod.“ I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremjášovi: „Toto praví Hospodin: Podaří-li se vám zrušit moji smlouvu se dnem a moji smlouvu s nocí, takže nebude dne ani noci v určený čas, pak bude zrušena i má smlouva s Davidem, mým služebníkem, a nebude mít syna, který by kraloval na jeho trůnu, i s lévijskými kněžími, mými sluhy. Jak je nesčíslný nebeský zástup a nezměřitelný mořský písek, tak rozmnožím potomstvo Davida, svého služebníka, i lévijců, kteří mi slouží.“ I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremjášovi: „Nevidíš, co tento lid mluví? Obě čeledi, které Hospodin vyvolil, prý zavrhl. Můj lid znevažují, jako by pro ně nebyl už ani pronárodem. Toto praví Hospodin: Jakože jsem ustanovil svou smlouvu se dnem a nocí jako směrnici pro nebe i zemi, právě tak nezavrhnu potomstvo Jákoba a Davida, svého služebníka; z jeho potomstva budu brát vládce pro potomstvo Abrahamovo, Izákovo a Jákobovo, až změním jejich úděl a slituji se nad nimi.“

Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.
Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.
Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.
Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.
Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.
Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.
Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.
Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít.

Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží v Korintu i všem bratřím v celé Achaji: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha. Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha. Máme-li soužení, je to k vašemu povzbuzení a spáse; docházíme-li útěchy, je to zase k vašemu povzbuzení; to vám dá sílu, abyste vydrželi stejné utrpení, v jakém jsme my. Máme pevnou naději a jsme si jisti, že jako jste účastni utrpení, tak budete účastni také útěchy. Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme; už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti - to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé. On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí, když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. A tak, když nám mnozí vyprosili milost, budou za nás mnozí také děkovat.