Úterý po 2. neděli velikonoční A
Ekumenický lekcionář (RCL)
První čtení - Jon 1:1-7
Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu:
„Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář.“
Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina.
I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi hrozilo ztroskotání.
Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu a vrhali do moře předměty, které měli na lodi, aby jí odlehčili. Ale Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul.
Přišel k němu velitel lodi a řekl mu: „Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu! Snad si nás tvůj bůh povšimne a nezahyneme.“
Zatím se lodníci mezi sebou smluvili: „Pojďte, budeme losovat a poznáme, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí.“ Losovali tedy a los padl na Jonáše.
Mezizpěv - Ž 114
Když vyšel Izrael z Egypta, Jákobův dům z lidu temné řeči,
stal se Juda Boží svatyní, Izrael Božím vladařstvím.
Moře to vidělo a dalo se na útěk, Jordán se nazpět obrátil,
Hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata.
Moře, co je ti, že utíkáš, Jordáne, že se zpět obracíš?
Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata?
Chvěj se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým!
On proměňuje skálu v jezero, křemen v prameny vod.
stal se Juda Boží svatyní, Izrael Božím vladařstvím.
Moře to vidělo a dalo se na útěk, Jordán se nazpět obrátil,
Hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata.
Moře, co je ti, že utíkáš, Jordáne, že se zpět obracíš?
Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata?
Chvěj se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým!
On proměňuje skálu v jezero, křemen v prameny vod.
Druhé čtení - 1K 15:19-28
Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!
Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.
A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.
Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.
Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘.
Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,
vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.
Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.