pátek 24. týdne v mezidobí A

Hospodin vrátí Jákobovi důstojnost, důstojnost, jaká patří Izraeli. Potřeli jej vetřelci, zničili jeho odnože. Rudý je štít bohatýrů, v šarlat oděni jsou válečníci. Jiskří jako oheň ocel vozů, když se připravují k bitvě. Cypřišová ratiště se kymácejí. Vozy se šíleně řítí ulicemi, ženou se přes prostranství podobny pochodním, míhají se jako blesky. S připomínkou svých vznešených božstev klopýtavým během ženou se k ninivským hradbám. Je zřízen ochranný kryt. Brány při řece jsou otevřeny; chrám se hroutí. Je rozhodnuto. Obnažena a odvlékána je Ištar, její děvy kvílí jako holubice a bijí se v prsa. Ninive bývalo odedávna jako rybník plný vod. A nyní utíkají. Zastavte se, stůjte! Nikdo se však ani neohlédne. Rabujte stříbro, rabujte zlato! Jaké nekonečné množství zásob! Jak oslnivý lesk všemožných vzácností! Vše pusté! Zpustlé! Zpustošené! Ztratili odvahu, kolena se třesou. Smrtelná úzkost zachvátila veškerá bedra, tváře všech zbledly. Kam se podělo to doupě lvů, místo, kde lvíčata krmívali? Když lev vycházel za kořistí, lvíče tam zůstávalo a nikdo je nevyplašil. Lev přinášel hojnost úlovku mláďatům, lvicím to, co zadávil, brlohy si naplňoval kořistí, svá doupata tím, co ulovil.

Chvalozpěv Davidův. Chci tě vyvyšovat, Bože můj a Králi, tvému jménu dobrořečit navěky a navždy.
Po všechny dny ti chci dobrořečit a tvé jméno chválit navěky a navždy.
Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, jeho velikost nelze vyzpytovat.
Všechna pokolení chválí tvoje skutky zpěvem, hlásají tvé bohatýrské činy.
Tvoje velebnost je důstojná a slavná, chci přemýšlet o tvých divuplných dílech.
Všichni budou mluvit o tvých mocných, bázeň vzbuzujících skutcích, i já budu vypravovat o tvé velikosti.
Budou šířit vše, co připomíná tvoji velkou dobrotivost, budou jásat, jak jsi spravedlivý.
Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný.

Pak vytáhli z Élimu. Celá pospolitost Izraelců přišla na poušť Sín, která je mezi Élimem a Sínajem, patnáctý den druhého měsíce poté, co vyšli z egyptské země. Celá pospolitost Izraelců na poušti opět reptala proti Mojžíšovi a Áronovi. Izraelci jim vyčítali: „Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem.“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Já vám sešlu chléb jako déšť z nebe. Ať lid vychází a sbírá, co denně spotřebují. Tak je podrobím zkoušce, budou-li se řídit mým zákonem, či nikoli. Když budou připravovat, co přinesou, ať je toho šestého dne dvakrát tolik, než co nasbírají každodenně.“ Mojžíš a Áron řekli všem Izraelcům: „Večer poznáte, že vás z egyptské země vyvedl Hospodin. A ráno spatříte Hospodinovu slávu, ačkoli slyšel vaše reptání proti sobě. Co jsme my, že reptáte proti nám?“ Pak Mojžíš dodal: „Poznáte to podle toho, že vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno k nasycení chléb, ačkoli slyšel reptání, jak jste proti němu reptali. Co jsme my? Nereptáte proti nám, ale proti Hospodinu.“ Áronovi Mojžíš řekl: „Vyzvi celou pospolitost Izraelců: ‚Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání.‘“ Když mluvil Áron k celé pospolitosti Izraelců, obrátili se k poušti, a vtom se ukázala v oblaku Hospodinova sláva. Tu Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Slyšel jsem reptání Izraelců. Vyhlas jim: ‚Navečer se najíte masa a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.‘“ Když pak nastal večer, přiletěly křepelky a snesly se na tábor. A ráno padala kolem tábora rosa. Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: „Man hú?“ (to je: „Co je to?„) Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm. Hospodin přikázal toto: Nasbírejte si ho každý, kolik potřebujete k jídlu. Každý vezmete podle počtu osob ve svém stanu ómer na hlavu.“ Izraelci tak učinili a nasbírali někdo více, někdo méně. Pak odměřovali po ómeru. Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Nasbírali tolik, kolik každý k jídlu potřeboval. Mojžíš jim řekl: „Nikdo ať si nenechává nic do rána!“ Ale oni Mojžíše neposlechli a někteří si něco do rána nechali. To však zčervivělo a páchlo. Mojžíš se na ně rozlítil. Sbírali to tak ráno co ráno, kolik každý k jídlu potřeboval. Když však začalo hřát slunce, rozpustilo se to.

Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky,
zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech,
honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina!
Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně.
Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst,
potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení!
Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl.
Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl.
Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci.
Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil.
Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji.
Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka.
Vyvedl svůj lid - a veselili se, svoje vyvolené - a plesali.
Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi,
aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.

Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? Ledaže jste před ním neobstáli! Doufám, že poznáte, že my jsme obstáli. Modlíme se k Bohu, abyste neudělali nic zlého - nejde nám o to, aby se ukázalo, jak my jsme obstáli, ale abyste vy činili to, co je správné, i kdybychom my neobstáli. Vždyť nic nezmůžeme proti pravdě, nýbrž jen ve jménu pravdy. Radujeme se, kdykoli vy jste silní, i když my jsme slabí. Za to se také modlíme - za vaši nápravu. Píšu vám to proto, abych, až přijdu, nemusel být přísný na základě pravomoci, kterou mi přece Pán dal k budování, nikoli k boření.