10. neděle v mezidobí B
Ekumenický lekcionář (RCL)
První čtení - Gn 3:8-15
Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“
On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“
Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“
Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“
Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“
I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.
Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“
Mezizpěv - Ž 130
Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,
Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?
Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.
Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.
Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.
Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení,
on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.
Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?
Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.
Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.
Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.
Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení,
on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.
První čtení (alternativní) - 1S 8:4-11
Všichni izraelští starší se tedy shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy.
Řekli mu: „Hle, ty jsi už starý a tvoji synové nechodí tvou cestou. Dosaď nyní nad námi krále, aby nás soudil, jako je tomu u všech národů.“
Ale Samuelovi se to nelíbilo, že řekli: „Dej nám krále, aby nás soudil.“ I modlil se Samuel k Hospodinu.
A Hospodin Samuelovi odpověděl: „Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval.
Vším, co dělali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes, dokazují, že mě opustili a že slouží jiným bohům; tak jednají i vůči tobě.
Teď však je uposlechni, ale důrazně je varuj a oznam jim právo krále, který nad nimi bude kralovat.“
Samuel pověděl všechna Hospodinova slova lidu, těm, kteří od něho žádali krále.
Pravil: „Toto bude právo krále, který nad vámi bude kralovat: Vezme vám syny a zařadí je ke svému vozatajstvu a jezdectvu, aby běhali před jeho vozem.
Mezizpěv (alternativní) - Ž 138
Davidův. Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy,
klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno.
Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.
Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl.
Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká.
Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce.
I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí.
Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!
klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno.
Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.
Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl.
Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká.
Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce.
I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí.
Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!
Druhé čtení - 2K 4:13-5:1
Ale máme ducha víry, o níž je psáno: ‚Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil‘ - i my věříme, a proto také mluvíme,
vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi.
To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala a tak přibývalo i díků k slávě Boží.
A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.
Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy
nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.
Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.
Evangelium - Mk 3:20-35
Vešel do domu a opět shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst.
Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl.
Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: „Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“
Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana?
Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát.
Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát.
A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát a je s ním konec.
Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům.
Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání.
Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“
Toto pravil, protože řekli: „Má nečistého ducha.“
Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel.
Kolem něho seděl zástup; řekli mu: „Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“
Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji bratři?“
Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři!
Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“