Pravoslavné perikopy
Epištola - Ř 9:18-33
Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.
Snad mi řekneš: „Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?“
Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takto?“
Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?
Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,
stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě -
na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.
Jak je psáno u Ozeáše: ‚Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,
a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.‘
A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: ‚Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn,
neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.‘
A jak to Izaiáš předpověděl: ‚Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.‘
Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry;
Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl.
Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu,
jak je psáno: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.‘
Evangelium - Mt 11:2-15
Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících:
„Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“
Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte:
Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“
Když Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?
Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských.
Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.
To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před svou tváří, aby ti připravil cestu.‘
Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.
Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.
Neboť všichni proroci i Zákon prorokovali až po Jana.
A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.
Kdo má uši, slyš.