14. neděle po Trojici
Tradiční luterské perikopy
Epištola - Ga 5:16-24
Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost.
Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.
Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem.
Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost,
modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly,
závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.
Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,
tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.
Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.
Evangelium - L 17:11-19
Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou.
Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál
a hlasitě volali: „Ježíš, Mistře, smiluj se nad námi!“
Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni.
Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;
padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A byl to Samařan.
Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?
Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“
Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“