Nevyvolává již samotné označení "požitek" jisté otázky? Snad jako první přijde na mysl úvaha, co je to za nápad, aby duchovní měli hmotné požitky? Ještě k tomu označované jako osobní?! To totiž zavání dojmem, že snad do toho, jak s dotyčnou sumou peněz naloží, nikomu nic není. Ale vždyť duchovní jsou veřejné osoby! Slouží lidu Božímu a jako první z lidu jsou za něj na veřejnosti se povinni prát, reprezentovat jej a být všemu lidu na očích. K tomu jim ovšem slouží jejich oficiální stavovské oblečení- talár, reverenda či klerika. To je však zhotovováno na náklady nadřízeného církevního úřadu, duchovní si jej tedy sám nefinancuje. Toto oblečení je zhotovováno z dosti silné tkaniny takže možnost, že se prodře a bude potřeba na starý talár dát novou záplatu, není moc pravděpodobná. A protože je zhotovován navíc v barvě černé, není nutno jej během aktivního farářského života prát víc než jednou. Snad jen v malých venkovských vískách, kam ještě nedorazily prostředky z evropských fondů na rozvoj infrastruktury a duchovní se tam pohybují pěšky nebo za vozem v bahnitém či prašném prostředí, je nutné prát jej více často. Jak to ale je s těmi osobními požitky? Proč jsou tak úzkostlivě označeny jako "osobní"? A co se tím myslí? Vždyť co dnes duchovní jinak potřebuje? Kalich i patenu zajišťuje farní sbor, bibli také (a navíc: každý duchovní při ordinaci dostal svou), psací potřeby již nejsou potřeba, protože dle nejnovějších homiletických příruček je nutno se i nedělní kázání naučit nazpaměť a zpěvník a agenda? To přece mají k dispozici i v kazatelských stanicích!
Na mysl proto nutně přijde, že osobními požitky se myslí to, co duchovní nosí pod svým oficiálním oblečením. Pane jo. To je jiná! To najednou již nezní jako přežitek, že duchovní má mít i osobní požitek. Dáte mi jistě za pravdu, že zejména v chladných a vlhkých prostorách kostelů, kaplí a modliteben přijde k dobru dobré a teplé osobní spodní prádlo. Že právě a jedině dobré prádlo se umožňuje náležitě koncentrovat k hlubokému zamyšlení se nad vykládaným textem. A prádlo, které je příliš těsné, tlačí nebo se zařezává, duchovního rozptyluje, zlobí ba navztekává. Jak pak má své ovečky povzbudit? Jak jim má ukázat, že svět, ve kterém žijeme není naším nepřítelem? Že křesťan je odpovědný za věci veřejné a že je jeho povinnost se angažovat a sloužit? Ne, skutečně nelze mít takové vize, když vás tlačí prádlo. Nebo když to prostě není vaše osobní prádlo, ale prádlo kolegy či kolegyně a vám nesedí a od podlahy se do vás a do vašich nejcitlivějších míst zahryzává chlad.
Proto osobní požitky. Proto jejich novelizace. Je prostě nutné umožnit duchovenstvu vidět svět v růžovějších barvách. Dát duchovním prostor, aby těm, kdo jsou jim svěřeni a svěřeny ukázali věci skutečně tak jak jsou. Aby duchovní mohli mít i několik sad dobrého osobního prádla. A značkového: vždyť za takový plat lze jistě koupit to nejpohodlnější a nejpříjemnější osobní prádlo. Jistě se nelze zlobit, že jinak z ducha a svátostí žijícím duchovním je umožněno ba přímo státem nařízeno mít požitek. Jak jinak totiž ovlivnit a zvýšit dobrou náladu ve společnosti, v našem národě a mezi naším voličstvem? Jedině a jedině proto je možné a nutné ono výše avizované zvýšení požitků našich duchovních.
A tak vám k vašemu osobnímu studiu předkládáme ona Nařízení vlády. Úplný text zákona s novelizacemi až do roku 2003 včetně výkladu, kdo patří do které platové třídy (sic!) lze nalézt na: http://spcp.prf.cuni.cz/lex/86-93d.htm
Novou tabulku se stavem osobních požitků platných od 1.1.2004 a zaručujících i v letošním roce zkvalitnění duchovenských promluv je dostupný na: http://www.sbirka.cz/NOVE/03-465.htm