Jak vyluzovat na Bibli Slovo Boží?

Proč je vlastně v kostele kázání? Pro děti je to často ta nejnudnější a nejdelší část bohoslužeb. Jednou za čas, když se zrovna nekoná nedělní škola, musejí kázání přetrpět. Existuje nějaký věk, od kdy člověka začne kázání bavit? Dozvídají se při kázání lidé něco nového, co dosud nevěděli? Nenašli by všechno podrobněji a rychleji na internetu? Různá fakta a zajímavosti bychom jistě na internetu našli. Nenašli bychom na něm ale Boží slovo. A přesně o ně, o Boží slovo, v křesťanském kázání jde. Co je to Boží slovo? Někteří křesťané jsou zvyklí považovat za Boží slovo Bibli.  Evangelíci jsou zde opatrní. Věří, že Bible nějak s Božím slovem souvisí, vědí ale dobře, že je také kusem lidské literatury. Pracuje s představami poplatnými době svého vzniku, na mnoho otázek ani nemá jednotný názor. Přesto se odedávna lidé kolem Bible scházeli, aby z ní společně zaslechli hlas živého Pána Boha. Zavřená a zastrčená do knihovny je Bible kniha jako kterákoli jiná. Otevřená a předčítaná ve shromáždění věřících stává se Bible nástrojem, na který jeho interpret, kazatel, vyluzuje slovo Boží. Boží slovo je událost, kdy Pán Bůh promluví k lidem, kteří se za tím účelem sešli.

Tím virtuosem, který na Bibli vyluzuje slovo Boží, podobně jako hudebník kouzlí hudbu z notového záznamu, je kazatel. Jistě že ne každý koncert se vydaří, ne každé kázání je událostí, při níž jsou účastníci bohoslužeb chyceni za flígr, pohlazeni či jinak proměněni Slovem Božím. Dosah Božího slova závisí také na jednotlivých účastnících bohoslužeb a principiálně závisí na Duchu svatém. Ten byl ale církvi darován a jednotlivým shromážděním zaslíben přesně pro případ, kdy se v Božím jménu shromáždí. Můžeme mít jistě pocit, že v našem sboru je to stále stejná písnička, na hony vzdálená Božímu promlouvání. Ale tento pocit  nemůže popřít základní smysl křesťanského kázání, jímž je vyluzovat na Bibli pro konkrétní sbor slovo Boží.

V tomto úkolu spočívá všechna důstojnost a vážnost, ale také riziko kazatelského povolání. Pro tento úkol jsou kazatelé bez nadsázky následovníky a kolegy starozákonních proroků a novozákonních apoštolů. Shromážděným desíti až dvěma stovkám lidí kazatel vyřizuje Boží slovo. Během týdne kazatel otevřel Bibli a snažil se porozumět danému biblickému čtení. Když pak v neděli káže, vstupuje na válečné pole různých pojetí světa a smyslu lidského života. Proti mnoha jiným pojetím, která posluchačům i samotnému kazateli znějí v uších, má obhájit biblické pojetí toho, jak to na světě – před Boží tváří a mezi lidmi – chodí. Kázání stejně jako celé bohoslužby i v malém hloučku lidí ztělesňují a vyhlašují Boží vládu nad světem. Jsou tak pokračováním uzdravující, ale také konfliktní mise Pána Ježíše. V kázání se tento boj svádí slovem. Kázání má překreslit rámec světa, v němž se posluchači pohybují, a to tak, aby lidem biblický rozvrh světa začal v jejich vlastních souřadnicích dávat smysl. Zde pak přichází ke slovu vlastní prorocká služba kazatelova. Jeho úkol totiž nekončí u výkladu biblického oddílu (exegeze). Patří k němu také to, že vezme vážně situaci, v níž se i se svým sborem nachází (pastorace). A zeptá se, co nám do této konkrétní situace Bible říká (meditace). Použije Bibli tak, aby životy, křižovatky a kříže účastníků vsadil do nového rámce evangelia, aby na nich posluchači nalezli nový smysl. Jinak řečeno, vyloudí na Bibli pro přítomné shromáždění slovo Boží.

A na závěr rada pro děti: Když se náhodou ocitnete na bohoslužbách bez nedělní školy, zkuste to vzít jako bojovku. Někde v kázání je pro vás schovaná zpráva. Zkuste ji najít. Ale kdyby se vám to náhodou nepovedlo, tak se nezlobte. Oni to dospělí někdy s tím skrýváním přeženou…