27. neděle v mezidobí B

Autor:
Publikováno:

Texty: Job 1,1; 2,1 – 10 (Job a jeho zlořečící žena); Ž 26 (dopomoz mi, Bože k právu) // Ž 8 (ústy nemluvňat jsi vybudoval mocný val); Žd 1,1 – 4 (Kristus je odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty); Mk 10,2 – 16 (dvě perikopy: spor o propuštění manželky + Ježíš žehná dětem)

LITURGICKÁ DOBA A BARVA:

mezidobí, zelená

SPOJUJÍCÍ TÉMA:

Biblickým čtením – s výjimkou epištoly – je společný motiv rodinných vztahů. Jak starozákonní, tak i evangelijní lekce se přitom dotýkají konfliktu mezi manžely: Job vyčítá své ženě, že ho navádí ke zlořečení Bohu, Ježíš odpovídá na otázku po možnosti rozvodu. V evangelijním čtení k problematice manželské navíc přistupuje problematika dětí a jejich víry (ta je nakonec v pozadí Jobova příběhu také).

VÝKLAD MK 10,2 – 16:

Jedná se o dvě perikopy: 10,2 – 12 (disputace s farizeji o přípustnosti propuštění manželky = perikopa o manželství); 10,13 – 16 (žehnání dětem = perikopa o dětech). Perikopy spolu sice nesouvisejí literárně, ale obsahově: rozluka rodičů se vždy dotýká jejich dětí.

kontext:

Od 10. kapitoly se děj Markova evangelia přesouvá z Galileje do Judska (10,1: šel odtamtud do judských krajin). Ježíš začíná učit v Judsku, v blízkosti Jeruzaléma, centra svaté země. “Od vnitřních norem křesťanské obce se nyní přechází k tomu, co je Ježíšovým odkazem pro mezilidské vztahy…” (P. Pokorný)

synopse:

a)    disputace o propuštění manželky: // Mt 19,1 – 12 (Matouš doplňuje “z jakékoli příčiny”. Na Mojžíše se – na rozdíl od Mk – odvolávají farizeové, ne Ježíš. U Mt navíc Ježíš – opět na rozdíl od Mk – připouští jako důvod rozluky “smilstvo”.
b)    žehnání dětem: // Mt 19,13 – 15 // Lk 18,15 – 17. Matouš vypouští logion o přijetí Božího království “jako dítě”. Lukáš vynechává popis toho, jak Ježíš objímá děti a žehná jim. Markův text je – jako i většinou jinde – nejobšírnější.

literární druh

a)    disputace
b)    symbolické konání spojené s poučením

stavba textu

I.    DISPUTACE O PROPUŠTĚNÍ ŽENY (2 – 12)
a)    rozhovor s farizeji, na veřejnosti
-    argumentace s Dt 24,1
-    argumentace s Gn 1,27 a Gn 2,24
-    nový příkaz: “Co Bůh spojil…”
b)    rozhovor s učedníky, v domě
-    rozluka jako cizoložství

II.    ŽEHNÁNÍ DĚTÍ (13 – 16)
-    učedníci brání přinášet děti
-    výrok o nebránění dětem
-    výrok o přijímání království “jako dítě”


jednající či zmíněné osoby

·    Ježíš
·    zástupy – zmíněny situačně v 10,1; přihlížejí Ježíšově disputaci s farizeji
·    farizeové – uvedeni jako ti, kdo pokoušejí. Jejich následná reakce nezmíněna
·    učedníci – nejprve přihlížejí, pak se v soukromí ptají
·    rodiče? dětí – z textu není jasné, kdo děti přináší, rodiče však lze předpokládat
·    děti

výklad po verších

(1)    šel odtamtud do judských krajin
Událost není přesně lokalizována, odehrává se to cestou; cesta má svůj cíl: Jeruzalém, kříž, vzkříšení.

(2)    Tu přišli farizeové
Lze předpokládat, že disputace s farizeji se děje v rámci Ježíšova vyučování zástupu – to, co Ježíš řekne, není určeno jen farizeům, má to širší dosah. Ekum. překlad “zkoušeli ho” (peirazontes), lze přeložit také “pokoušeli ho” – nejde o zkoušení, ale pokus přistihnout při rouhání.
… je-li muži dovoleno propustit manželku
V Tóře to dovoleno je, Dt 24,1: Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Proč se farizeové ptají právě na tohle? Byl Ježíš známý tím, že se zastával práv žen? Snad ano, k družině jeho učedníků vzdor dobovým zvyklostem patřily i ženy, např. Marie Magdalská, “a mnohé jiné” (Lk 8,3). “Slovem i činem učinil konec podceňování žen.” (W. Schrage) V době Ježíšově sloužilo toto ustanovení Zákona jako zdůvodnění mnohdy svévolných a vůči ženě tragických rozvodů. Propuštěné ženy se dostávaly do vážných existenčních potíží.

(5 - 6) pro tvrdost vašeho srdce…Od počátku stvoření…
Ježíš Mojžíšovo ustanovení nepopírá, nicméně změkčuje. Proti argumentu z Dt 24 staví argument z Gn 1 a 2. Farizeové v podstatě slyší to, co chtějí: Ježíš nebere Tóru až tak doslovně. Proti tradici mojžíšovské staví svou vlastní. Nejde mu o slovíčkaření, nýbrž o obranu těch, kterým se křivdí, a to jsou v tomto případě propouštěné ženy.

(9) Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!
Tento příkaz Mt neuvádí. Zdá se, že Ježíš, alespoň u Mk, dává něco jako “nové přikázání”. V protestantském prostředí není vnímáno jako absolutní zákaz rozvodu, nýbrž jako o upozornění na závažnost manželství (P. Pokorný). “Ježíšův výrok není judiciabilní, není to právní výrok použitelný po dobrém či po zlém, nýbrž je to výrok sféru práva prolamující.” (W. Schrage).

(11) Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství.
Tento výklad už Ježíš neříká veřejně, nýbrž soukromě (“v domě”) učedníkům. V podstatě se staví proti autoritě “Mojžíše”. Je to něco jako vnitřní směrnice pro společenství učedníků? Nutno posuzovat v kontextu obrany nespravedlivě propouštěné manželky. “Ze by rozbité a rozloučené manželství bylo zachránitelné tvrdošíjným opakováním zákazu rozvodu, je fikce… Manželství bylo učiněno pro člověka stejně tak jako šabat, ne obráceně.” (W. Schrage).

(13) Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali
Motiv přinášení dětí nejasný. Snad chtějí dát děti do Ježíšovy – božské – ochrany. Snad touží o požehnání. Každopádně je to projev velké důvěry vůči Ježíši, vlastně projev víry. Jedná se zřejmě o kojence, tedy děti, které neumí chodit a o jejich rozumnosti nemůže být řeč. Dle P. Pokorného je to nečekané a neobvyklé. Učedníci jim brání zcela v duchu dobových zvyklostí.

(14) Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim
Řecké kólyein (bránit) patří do oblastí křestní liturgie – viz např. Sk 8,36, kde dvořan říká Filipovi: “co brání, abych byl pokřtěn?”. Na toto místo se odvolávají zastánci křtu dětí. Toto místo též zvažováno v diskusi o přípustnosti podávání večeře Páně dětem.

(15) Kdo nepřijme Boží království jako dítě jistě do něho nevejde
Nejde o to, že by děti byly bez hříchu. Spíš o jejich schopnost přijímat dary aniž by uvažovaly o svých zásluhách. Věřící člověk je před Bohem jako dítě.

HOMILETICKÉ PODNĚTY

·    rodina a její důležitost
·    problematika rozvedených křesťanů
·    práva týraných žen
·    pozornost vůči dětem a jejich víře

ALTERNATIVNÍ KOLEKTA

Bože, ty jsi stvořil člověka jako muže a ženu
a v rodině jsi mu skrze děti dal domov i budoucnost.
Probuď v nás dětskou víru tak,
abychom patřili tvému království
navzdory překážkám a pokušení.
O to tě prosíme skrze Ježíše Krista, tvého Syna,
který s Duchem svatým žije a kraluje na věky věků.